Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Černovické metro |
Jako Černovické metro bývá neoficiálně označován systém drenážních štol a šachet pod historickým centrem ukrajinského města Чернівці (Černovice). Přibližně 1,2 km podzemních štol bylo vybudováno v 70. letech 20. století pod návrším, na kterém se město rozkládá, aby zabránily nebezpečným sesuvům s tragickými následky, které se ve městě odehrávaly. Název Černovické metro vychází z nápadné podobnosti se skutečnými tunely metra v jiných sovětských městech (v Černovicích byla využita stejná stavební firma i technologie), z faktu, že v části tunelů opravdu vedou koleje, i z toho, že oba portály drenážních štol označují velká plastická písmena M. HistorieAčkoliv nejdynamičtější rozvoj Černovic probíhal na přelomu 19. a 20. století, kdy město jako součást habsburské monarchie získalo svůj typický rakouský charakter, nebyla až do 70. let 20. století žádným způsobem řešena geologická nestabilita kopce, na kterém se historická část města rozkládá. Město tak čas od času trápily sesuvy půdy, při kterých do údolí Prutu sjížděly celé domy, někdy i s tragickými následky. V 50. letech 20. století došlo k několika velkým sesuvům díky rozsáhlým dešťům a situace se znovu opakovala mezi roky 1965 a 1969. Dodnes lze na různých místech ve městě (např. pod Mozartovou ulicí) nalézt menší sesuvy půdy, pod kterými vyvěrají studánky. Na přelomu 60. a 70. let byla situace již neúnosná, proto městská rada začala jednat a od roku 1970 město zahájilo sérii protisesuvových opatření. Ta měla zabránit (a taky zabránila) tomu, aby se domy na severní straně městského centra zřítily ke hlavnímu nádraží. Kromě opěrných zdí a pilotů pod synagogovou ulicí šlo zejména o systém drenážních tunelů a šachet vybudovaný mezi roky 1975 až 1978 společností Київметробуд, která v té době budovala také metro v Kyjevě. Právě typický symbol staveb metra, stylizované písmeno M, které společnost vytvořila jako negativní otisk v obou betonových portálech černovických štol, se stalo základem pozdější legendy o nedokončeném metru v Černovicích. Samotná ražba tunelu trvala přibližně 1,5 roku a po jejím dokončení byly oba portály tunelu uzavřeny ocelovou mříží a napojeny na kanalizaci, do které neustále vytéká na obou stranách stružka podzemní vody. Koleje důlní drážky, která byla v tunelu ponechána, byly v 90. letech, kdy pomiula ostraha tunelu, částečně odcizeny, většinu zbývajícíh úseků překryly nánosy sintru z minerálních solí rozpuštěných v protékající vodě. Tunely dál slouží svému účelu a chrání před živelnými pohromami obyvatele v ulicích nad nimi, kteří nemají o černovickém metru většinou ani ponětí. Podle nepodložených pramenů bylo v plánu také vyražení třetí podobné štoly z Nikitinovy ulice, která se měla setkávat s hlavním tunelem v prostoru pod Vovčkovou ulicí. Ekonomická krize po vzniku samostatné Ukrajiny však zřejmě znamenala zrušení tohoto projektu. PopisDrenážní systém se skládá ze dvou štol mírně stoupajícíh od Gagarinovy a Nachimovovy ulice ke 14 m vysoké šachtě, která je spojuje přibližně v prostoru pod univerzitou (kratší štola z Nachimovovy ulice je položená níže). Celková délka obou štol je 1210 m, vyzděny jsou železobetonovými profily navzájem sešroubovanými ocelovými šrouby. Vnitřní průměr tunelu je cca 2,5 m. Prvních 200 m od Gagarinovy ulice je na počvě štoly uložena úzkokolejná drážka o rozchodu 600 mm, jejíž pokračování však bylo nelegálně rozebráno a odcizeno v 90. letech 20. století. Do obou štol ústí celkem 58 vrtů/studní z povrchu, které mají pomáhat odvídět podzemní vodu z hornin kopce, na kterém město stojí. Štoly mají na povrchu podobu nízkých ocelových rour překrytých deskou s provrtanými otvory. Ve městě je lze spolehlivě rozpoznat podle vlhkého chladného vzduchu, který vydechují. Z celkového počtu je však během 40 let od dokončení štoly vlivem zanedbané údržby 40 studen zanesených solemi tak, že jsou pro podzemní vodu prakticky nepropustné. Funkce drenážního systému je tak poněkud omezená. Oba portály nižší i vyšší štoly jsou uzavřené ocelovou mříží a uzamčené na zámek. Přístup je možný pouze nárazově v rámci oragnizovaných exkurzí.
Osobní vzpomínkaJiří Kalina, cestovatel a příznivec Ukrajiny vzpomíná: „Vstup do Černovického metra jsme objevili s přáteli náhodou při naší první návštěvě romantického hlavního města Bukoviny. Vlastně jsme původně vůbec neměli ponětí, že by tady mohlo něco tak zajímavého pod zemí být. První podivnou věc jsme však objevili hend po návštěvě univerzitního komplexu. Na křižovatce, kde jsme čekali na kamarády nám padl do oka ocelový hříbek vedoucí kamsi do hlubin. Malými otvory nebylo vidět dovnitř, ale závan podzemního vlhkého vzduchu prozrazoval, že tady něco musí být! Gagarinova ulice šplhá poměrně prudce od nádraží do města po úbočí kopce a ke hledání podzemí přímo vybízí. Vlevo lemovaná srázem s několika sesuvy, nad kterými na okraji stojí činžovní domy z 19. století, nahoře křivoalká židovská čtvrť, vpravo napůl opuštěné továrny se svými dvorky namáčknutými pod svahem vilové čtvrti. A na ulici dlažba, po které duní s vypětím sil přecpané trolejbusy. Něco mně to pořád připomínalo - a pak mně to došlo - jde o kopii brněnské Pekařské ulice. Dopravní tepna vedoucí mimo centrum, taky ve svahu lemovaná historickými domy, sem tam průmyslovýé objekty, dvorky a sklepení. Stačilo jen najít dvojnici tramvajové štoly. A pak se to podařilo. Nejprve jsme bezvýsledně prozkoumali zadní trakty domů za sesuvy nad nádražím, kam místní chodí do studánky pro vodu z nově vzniklého pramene. Narazili jsme tam na masivní betonové zdi, které zřejmě chání před váhou horniny železniční koleje dole. Také tady kdysi stávaly typické rakouské pavlačáky, dnes zčásti zbourané, začásti snad ještě obydlené. Ze syrových domů s temnými okny ale šla spíš jen hrůza. Za setmění jsme se vrátili na hlavní ulici. A tam Doubravka opravdu záhy zahlédla černý otvor do země - nehybně ústil do jednoho z dvorků přímo z nitra kopce. Stačilo se nenápadně protáhnout branou a stáli jsme u zamřížovaného ústí temné štoly, ze které trčel kus koleje a pod našima nohama zurčel potůček důlní vody. Teď už nikdo neměl pochyb: Brno má dvojníka. Tím pádem víme, kam jít. A skutečně - kromě tramvajové štoly jsme vzápětí se záhadnou přesností našli také ekvivalent podzemí pod konzervárnou na Pekařské ulici, tady v podobě opuštěných sklepů na víno. Člověka z toho až zamrazilo. Ale o tom snad až někdy příště… Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 12. 1. 2018 byl naposledy upraven dne 13. 1. 2018 a zobrazen celkem 12844×, naposledy dne 4. 5. 2024 v 1:05.
|